Je to jako dýchat svěží večerní italský vzduch. Rozpustí se vám na jazyku a kakaovo-kávová chuť si vás obtočí kolem prstu. Užijte si své malé Dolce far Niente, tu božskou sladkost nicnedělání, ve které Italové tolik vynikají. Najděte si krásné místo a ponořte se do nadýchané hebké pochoutky.
Co je potřeba:
– 500 g mascarpone
– 5 lžic cukru krupice
– 5 čerstvých vajec
– velký panák Amaretta
– silná káva
– pytlík italských piškotů Savoiardi
– pravé hořké kakao na zasypání
Jak to umíchat, aby to bylo dobré:
Z bílků vyšleháme pevný sníh. Žloutky spolu s cukrem ušleháme do pěny a vmícháme mascarpone v pokojové teplotě. Nakonec do směsi přidáme ušlehaný sníh a jemně (ne metličkou) vmícháváme do hladka.
Uvařenou vychladlou kávu smícháme s Amarettem a savoiardi v ní jen rychle omočíme, aby se moc nenasákly. Skládáme vrstvu piškotů a zalijeme krémem. Pokryjeme další vrstvou piškotů a opět potřeme do hladka krémem. Můžeme dávat do větší široké misky nebo dělat jednotlivé porce ve formě pohárků. Dáme zachladit, ideálně přes noc.
Úplně nakonec posypeme přes sítko kakaem. Dodá tu pravou nahořklou notu a je dokonalou tečkou tohohle dezertu.
Se základním receptem mě před pár lety náhodou seznámil Emanuel Ridi. Od té doby jsem si našla grif a vlastní způsob. Třeba jsem zjistila, že studené mascarpone se špatně vmíchává, sníh mi shodí, a pak je vše moc tekuté. Že metličkou si sníh zase zbořím a nic pak nefunguje. Nebo prostě jen to, že bez kakaa na vrchu to není ani poloviny tak dobré.
Jedla jsem také už mnoho druhů „tiramisu“ a varianta s pomazánkovým máslem, šlehačkou nebo rumem mě prostě utvrdila v tom, že pravé italské tiramisu nelze zfalšovat. Možná to ostatní je dobrým dezertem, ale není to tiramisu.
Poprvé mě to děsilo. Italské názvy surovin mi přišly cizí, drahé a nekoupitelné. Není to tak. Piškoty Savoiardi, které kupuji v globusu mě stojí třicet korun a vystačí na dvě celé várky. Mascarpone kupuji v akci za dvacet pět korun jedno balení (250g) a likér Amaretto stojí stovku, ale zase ho můžete mít doma dlouho. Jeho typickou vůni totiž stejně nelze nahradit. Na něm to celé stojí a padá. Takže, kdo jste pravé Tiramisu ještě nedělal, odhoďte zábrany a hurá do toho. Možná ho sníte sami celé na posezení, ale bude vám to stát za to. 🙂
Summary
Published On
hezké fotky
Už jen při pohledu na ty fotky se mi sbíhají sliny, ale dělat to nebudu, protože bych to asi neuměla a manžel jako diabetik by to nemohl, tak jsem si zamlsala očima.
Zrovna včera večer jsem obdivovala božskej medovník a brala si recept. Miluju tyhle dortíky počínajíc Sachrem, pokračujíc medovníkem a končíc Tiramisu. Jsou to prostě dobroty po kterých bych se utloukla. A máš pravdu, na italské nemá žádné české "ošizené" i když je sebelepší. 🙂
Hm hm hmmm tak do toho se rozhodně pustím!! A ne jen kvůli těm fotkám, ale také kvůli tomu, že mi dodalo odvahu, když to zvládla i normální milá lidské bytost (ty) a ne jen nějaký nadpozemský šéfkuchař. Nebo jsi v přestrojení? 😀
[1]: Děkuji 🙂
Ty fotky mi udělala na to takovou chut:D
Zbožňovala jsem to. Jednoho krásného dne jsem se však tím přejedla a už to nemůžu ani vidět 😀
A máte nějáký nápad co dělat, když je krém moc tekutý?
[8]: Když je moc tekuté, tak je něco špatně – sníh není správně vyšlehaný nebo se maskarpone vmíchalo špatně.
jen jsem byla překvapená, kolik toho bylo na množství – opravdu bohatě :D. Jinak chuťově výborné!