Smutné Terasy Barrandov (I.)

Smutné Terasy Barrandov (I.)

Vlastně bych je vůbec neznala, kdybych nejela autem po nedaleké silnici a neviděla čnít nad Prahou nebohou zříceninu jakési podivné budovy. Abych zjistila, co je to vlastně zač, otevřela jsem mapu a zkoumala, kudy jsem jela. A tak jsem na ně přišla. Slavnou restauraci a kavárnu, s legendárním bazénem, jejichž slávu odvál čas a lidská ignorace.
Prvorepublikové budově ve funcionalistickém stylu dominuje do oblouku prosklená vyhlídková věž. Provoz byl zahájen v někdy v rovce 1929, sám Tomáš Garigue Masaryk pak zahájil sezónu slavnostním otevřením v roce 1930. Pokud projdete fotky, asi vám bude podivné, že se tu ve třicátých letech scházely filmové hvězdy jako Vlasta Burian nebo Adina Mandlová.
Stavbě vdechl nesmírné osobní kouzlo filmař a architekt Max Urban. Pod jeho rukou vznikaly slavné filmové ateliéry v Barrandově a na přání Miloše Havla i tento komplex s restaurací a kavárnou. V lomu pod skálou na které Terasy vévodí okolí, je schovaný bazén. Byl s restaurací propojen schůdky a malou lanovkou pro přesun jídla a mělo dojít i ke stavbě výtahu. To už ale přerušila válka. Zajímavostí je, že bazén byl údajně jedním z nejstudenějších v Evropě. Než přejdu k fotkám, za zmínku stojí ještě přistavěný Trilobit bar, kde se žilo čile nočním životem spolu s orchestrem R. A. Dvorského. Po něm však dnes už najdete jen ohořelé zbytky, což je čistě práce bezdomovců.
Nebudu psát více, i když by se dalo psát do aleluja. Terasy za sebou mají divokou historii od počáteční slávy, přes okupaci, smutný komunistický osud a ještě smutnější zkázu v současnosti. Koho skutečně zajímá co a proč, napište pojem zkrátka do google. Nemyslím, že mi přísluší, abych se o tom rozepisovala více, znalec rozhodně nejsem.
Podstatný je fakt, že tato nesmírně zajímavá dominta Prahy, kdysi slavná, je dnes na spadnutí a plná bezdomovců. Během svého dvojího focení, jsem si užila vzrušující lezení přes plot, štěkajícího psa, potkala jsem tři policejní hlídky, dva televizní štáby a několik pochybných individují. Přesto myslím, že to stálo za to. To místo mě fascinuje. Má přesně takové to kouzlo zašlé slávy, kdy ještě máte pocit, že vidíte jak se mohlo třpytit, ale pod rukama už jen prach.
Jako vždy , jen pro pořádek…
Zenit E / objektiv Helios 44-2 / 9. vyfocený film / PhotoPhorst Color 200
Vyhlídková věž
Vyhlídková věž II.
V ústraní
Parťačka na focení
V zakázané zóně I.
V zakázané zóně II.
Bazén tam dole
Mrtvý skokanský můstek
Prosklený oblouk
T. ve skleněném oblouku
Smutek v zeleni
A příště černobílá. Tentokrát jsem si asi jistá, že černobílá bude lepší. Tak uvidíme. .)

15 Replies to “Smutné Terasy Barrandov (I.)”

  1. Myslím, že dané prostredie má svoje čaro, a ak by sa to prerobilo, aj by som sa nechala ukecať a začala tam bývať. Na čo by som sa ale ukecať nedala, je to lozenie cez plot. Pokiaľ sa niekam nemá chodiť, tak tam radšej neleziem.

  2. Kdy byl provoz zhájen ATD, nemá cenu se bavit. Bavme se spíše o tom, kdo a proč to nechal v tomto stavu zrujnovat.  Ta liská hyjena vlastně nemá ani co do toho mluvit, Bohužel.

  3. I přes ten smutek a prázdnotu mě hrozně takové opuštěné rozpadlé stavby fascinují. Navštívila jsem zatím pouze dvě (cihelnu v Čimelicích a Pohádku sériového vraha Ivana Roubala). O Terasách mám matné povědomí a když vidím tvé fotky, dostala jsem hroznou chuť se tam vypravit. 🙂

  4. Je to smutná historie. Jako fotografický námět zajímavé a dobře zpracované. Jako historické místo je to ovšem k pláči.

  5. tyhle opuštěné stavby mají svoje obrovské kouzlo. Taky mám jednu takovou v okolí a už roky toužím po tom, se k ní podívat blíž a všechno nafotit, ale bohužel… celý areál je pod kamerami a za opravdu nepěkně vysokým plotem, naprosto nevhodným k přelézání :)Tajně doufám, že město jednou prostory otevře, protože přemýšlí o prodeji…

  6. [1]: Pro dobrou fotku se ten plot někdy úřelézt musí. Kdyby člověk jen dodržoval pravidla a nikdy žádný plot nepřelezl, byla by to škoda. Navíc nejsem vagabund. Jen jsem fotila. 🙂

  7. Muselo to být nádherné místo, dodnes má své kouzlo, které se ti podařilo skvěle zachytit na fotkách. Ale je to skutečně smutný pohled. Velká škoda!

  8. Vždycky, když to vidím, přijde mi to smutné a ptám se, proč to vlastně zchátralo. A ptám se i teď: proč to tak zchátralo? Je to jedno z těch míst, kde se procházím a vidím, jak mi před očima ožívá minulost, kde to bylo krásné místo plné radosti a hudby a slávy. Tance? Nevím. Je to jen moje představivost. Proto se mi líbí, že babička namalovala obraz, kde to ještě všechno je v neporušeném stavu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *