problém při focení na zenit

Otevřené rány

Cítila jsem to už při cvaknutí. Něco není, jak má být. Klade to trochu jiný odpor. Zvuk zní trochu jinak. Dva filmy jsem dokonce vytáhla v půlce, protože jsem měla pocit, že se něco stalo. Poslední film mi nevyšel vůbec. Z posledních dvou jen maličko. Abych pochopila, co je špatně, rozhodla jsem nechat vyvolat špatné fotky. Je pravda, že na mě paní koukala dost podivně, když jsem jí vysvětlovala, že minule jsem si z toho filmu nechala vyvolat “jen dobré” a teď bych potřebovala z toho samého filmu vyvolat “jen špatné”. Ovládla se a nezaťukala si na čelo. A tak je mám.
Popravdě jsem byla celkem překvapená. Mnoho těch fotek bych nezařadila mezi tak špatné, že nejsou hodné vyvolání a dala bych je už v prvním kole. Sem tam načervenalé světlo mi nevadí. Jenže. Většina fotek na sobě nese velké červené šmouhance. Postupně fotka za fotkou horší a horší. Myslela jsem, že jde jen o prosté osvícení. Spolu s dalším filmem a otevřeným foťákem jsem to ale rozkódovala. Mám rozbitou závěrku. Tak zní diagnóza. Jsem bez Zenitu.
Sehnala jsem číslo na pána, co by snad měl rozumět starým foťákům, ale všichni kolem mi říkají, že si mám rovnou shánět novej, že to opravit nepůjde. A když, tak oprava vyjde na 500 – 1000 Kč, což dalece převýší cenu foťáku (ten jsem koupila za dvě stovky). Nechci si v bazarech hledat novej Zenit. Mám tenhle ráda. Už spolu máme něco za sebou, překonali jsme těžké začátky a já teď hledám cestu, jak překonat tohle.
A tak na dlouhou dobu přináším zatím poslední fotky, které původně nebyly vyvolané, dokud jsem nepátrala po poruchách. Vkládám je, jak jsou, bez ořezu. Zničené, osvícené, některé dokonce až do půlky. Nemůžu je okrojit, protože by to nebyla pravda. Dávám tedy na odiv otevřené rány, někdy až do běla. Možná vás to bude hodně rušit. Ale tak to prostě je. Tentokrát je to hodně fotek najednou, ale nechce se mi v bolístkách vrtat nadvakrát.
Výběr je ze dvou filmů, oba PhotoPhorst Color 200. Oba jsem fotila počátkem léta a asi v půlce je vytáhla.
Kousky Itálie
O svém malém legračním výletu do Itálie jsem psala už jednou velmi rozsáhle a první film odsud mi vyšel více méně v pohodě. Fotky z něj jsem už na světlo vytáhla TADY. Na dalším nešťastném filmu ale ještě kousíček zážitků zbylo…
Na břehu tábořiště
Blízké artefakty
Ráno
Snídaně
Žízeň
Oběd
Drobty z Drábských světniček
V době, kdy jsme dělali, že jsme v cizině a místo toho se ulejvali doma, jsme taky vejletili. Celodenní courání kolem Drábských světniček a okolních zajímavostí jsem taky chytala na film, hned za zbytky Itálie. Z něj mi vyšly v prvním volání jen čtyři fotky. Z druhého filmu asi osm. Ten zbytek jsem vydupala až na druhý pokus z té zničené várky. Přesto mám v těch zničených fotkách nějaký favority. 🙂
Výlet po trase Valečov – Obětní kámen – Zřícenina Hynšta – Příhrazské skály
– Stará Hrada – skalní útvary Drábské světničky – zřícenina hradu Klamorna.
Jen tak mimochodem, doporučuji. .)
Cestou
Lesem
Nad skály
Do světničky
Signál
Výhled správně
Výhled špatně
Proti
nám
Na slunci
Na skalách
Divoké kvítky
Za humny je chaloupka
Hrad Valečov
Hmm… malinovka
Přes louku I.
Přes louku II.
Podvečer
Západ
Tak. Prozatím smutně uzavírám kapitolu focení na Zenit. Snad se mi podaří závěrku nějak nízkonákladově opravit a budu moci zase fotit. Nevím moc, co s tím. Teď babo raď… Nebo raďte vy…

About The Author

14 thoughts on “Otevřené rány

  1. Já bych, být tebou, počkala, co ti řeknou, a sama uvidíš, zda ti to bude stát za to… 🙂 Sama se nerada zbavuju přístrojů, ke kterým jsem si léta budovala vztah, ale občas musím ustoupit pragmatičnosti. 😀

  2. Osobně bych na Zenitu nelpěl, je řada jiných značek, na kterých bys mohla uplatnit, co ses při zvládání Zenitu naučila. Jde ale samozřejmě o sílu toho osobního vztahu. Je-li opravdu silný, racionalita jde stranou a je to možná dobře :-).

  3. Já to měla to samé s Prakticou…rozbila se a nemohla jsem dlouho sehnat stejný typ. Nakonec jsem riskla Zenit-napoprvé jsem si film osvítila podobně jako ty, ale z vlastní blbosti, na další už se těším a Praktica mi pranic neschází… Červené čmouhy, myslím, vůbec nevadí, někdy naopak krásně dokreslují letní atmosféru.

  4. Ten Zenit rozhodně nevyměňovat! Je to tvůj kámoš, potřebuje tě! 🙂 😀 Teda… pro mě jsou tyhle věci docela srdcovka, takže bych nedokázala jenom tak měnit jako někteří lidé, které znám. Ale to zvládnete! 🙂

  5. Moc děkuji všem. Pořád nevím. Zenit má tak specifický obraz, nechci se ho vzdát. Když už, koupila bych v bazaru zkrátka jiný zenit. Jenže. My dva, skutečně už máme něco za sebou, nechce se mi pouštět k vodě. Je to těžkost nad těžkosti.

  6. Když jsme ještě fotili starým foťákem a mívali opravdové fotky, ne jen obrázky v počítači, tak mezi nima byla taky spousta různě nepovedených, které se mi nechtělo dávat do alba, ale ni vyhodit. Tak jsem je rozstříhala, vystříhala červené fleky a uříznuté hlavy a tak, a co zbylo jsem si nalepila do sešitu. Moc ráda na to koukám, člověk ani neví, co někdy zachytí, aniž by si to uvědomil.

  7. Snad se oprava podaří. Fotky rozhodně nevyhazuj, přestože jsou mírně "šmouhlé", mají své kouzlo – a hlavně osobní vzpomínky pro tebe.

  8. Fotky jsou podle mě krásné. Mají své kouzlo a s tím, jak jsou ne-povedené tak působí zároveň "starším" dojmem. Jakoby vypadly z 90. let. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *