Luž/ničení

Když jsme před pár lety jeli s partou poprvé na vodu, bylo to velký. Všichni jsme byli ucha a cloumalo s náma našich „náct“. Jeli jsme tenkrát Vltavu, asi jako všichni začínající vodáci. Až na pár karambolů to tenkrát dopadlo dobře, na záchytku odvezli jen jednoho z nás a kánoe jsme vrátili v celku. Bylo to fajn, a protože se nám to tak líbilo, bylo jasné, že si to za rok zopakujeme. Vltavu, která připomíná spíš dálnici, jsme ale vyměnili za vodáčtější řeky a s tím jsme se trochu změnili i my.

Kdybych měla vybrat vodáckou řeku, která je mému srdci nejbližší, soupeřila by o první místo Otava a Lužnice. Protože jsme se ale právě letos na Lužnici vrátili znovu a já její náruč opustila sotva včera, povím vám něco o ní a o tom, jaké to je, organizovat tenhle malý výlet s partou lidí a jak si vlastně proklestit cestu meandry této spanilé řeky. Když jsem totiž kdysi na začátku hledala každou základní informaci, byl by mi takový shluk drobných rad velmi vhod.

Jedeme na vodu

Organizačně – Co zařídit

Než se pustíte do víru vod, je potřeba udělat pár organizačních věcí. Nebudu vám nic nalhávat, pokud to máte na hrbu vy, jste ten, kdo má nejvíc starostí a ručí za všechny svou jedinou, malou, bezmocnou občankou. A jste to vy, koho se týká nějaká určitá příprava.

• musíte dát do kupy partu – musí vám to sedět v počtech na lodě
• musíte najít termín, který se bude jako zázrakem hodit nejlépe všem, včetně půjčoven a třeba u Horní Vltavy i termínu rezervace
• musíte spočítat, kolik budou stát lodě, vybavení, odvoz lodí, cesta vlakem, …
• musíte ty prachy vybrat předem, aby, když vám bude chtít dát někdo vale těsně před odjezdem, jste to nebyli vy, kdo bude na mizině
• musíte se denně modlit za dobré počasí a všechny připravit na horší variantu
• musíte vymyslet něco skvělého a úžasného, co ostatní vodáci nemají (v mém případě to byla vlastnoručně malovaná trička)
• musíte prostudovat vodáckou mapu a zjistit si nebezpečná místa (jako třeba smrťácké jezy)
• zatraceně užitečné je, mít u sebe kromě kontaktu na půjčovnu vybavení i takovou malou zalaminovanou gps do lodi s kilometráží a základním infem – můžete pak pohotově odpovídat na vtíravé dotazy typu „kdy už tam budem?“, „kolik bude jezů?“, „kolik bude dneska sjízdných jezů?“, „bude tam kde si nakoupit?“ – viz obrázek níže
• musíte si před odjezdem zjišťovat stav vody, protože ne každá řeka je sjízdná za nízkého stavu, právě u Lužnice vás na Starou řeku nepustí, pkud je málo vody – průběžně se dá čekovat na Předpovědní povodňové službě CHMI, kde najdete průtoky řek v různých bodech kilometráže včetně jednotlivých jezů, třeba průtok i stav vody na jezu Pilař, což je smrťák na Lužnici, který má na svědomí už cca 50 mrtvých.
• a nakonec musíte mít napsané spoje domů a to ve variantách všech možných dojezdových dob (v době dat teoreticky netřeba, pokud se telefony ovšem neutopí…)
• zároveň je také vhodné najít nějakého ochotného blbce, který to celé voda-nevoda zdokumentuje a postará se tak o nesmazatelné zapsání vzpomínek (mobil, foťák – doporučuji s sebou tedy nepromokavý futrál co se dá přivázat)
• Ještě bych doporučila pro toho, kdo to organizuje a za všechno ručí, uzavřít cestovní pojistku a pojistku na blbost

A přesně tohle všechno vždycky dělám já. K tomu všemu přidávám maminkovské rady, které dřív nebývaly tolik vyslyšené, ale po zkušenostech účastníků už svou účinnost mají. Jsou to drobnosti, ale když zapomenete právě na něco takového, může vám to pobyt na vodě kapku znepříjemnit.

„Vezměte si všichni repelent. Byly povodně, bude tam mraky potvor.“

„Kdo se chystáte převracet loď během jízdy, vezměte si provázek na přivázání barelu k lodi, ať o něj nepřijdete.“

„Barel má 50 litrů a musíte se do něj s věcma naskládat dva. Neberte si kraviny. Budete to pak muset dát volně do lodi.“

„Je reálný, že bude pršet. Vezměte si pláštěnky, igelity, teplé oblečení.“

„Neberte si do lodě pantofle, uplavou vám a budete pak fňukat.“

„Kempy se pohybují v cenách od – do. Počítejte s tím a prachy na chlast si dejte na jinou hromádku.“

Všechno jsou to sranda věci, ale nakonec se vždycky najde někdo, kdo ten repelent nemá a brumlá celou dobu, že ho něco žere, stane se, že někdo neuváže barel a on vážně pluje pryč, že boty z lodi zmizí v nenávratnu nebo se namočí něco, co se do barelu nevešlo. Nakonec někomu půjčujete na kemp, když propije poslední prachy a odjede domů ve vaší mikině, protože s mokrou variantou zkrátka nepočítal.

Jet na vodu na Lužnici

Lužnice je krásná řeka plná meandrů, křovisek a člověk už na ní musí být trošku vodák a musí svou kanoi nějak ovládat. Divoké zákruty nutí loď na pár metrech otáčet na o 180˚ a hned zase zpátky. Často si myslíte, že bude zatáčka, ale je to jen slepé ramínko a proud mizí někde úplně jinde. Je to taková malá zachovaná divočina. Krásná a svá.

A) Trasy po dnech
B) Odkazy na zmíněné kempy a půjčovnu lodí

Vodácká trasa na Lužnici po dnech:

První den: Suchdol – Majdalena

Lužnice se jezdí ze Suchdolu nad Lužnicí. Je tam vodácká základna a hned kousek dvě místní půjčovny lodí. Je fajn si vybrat půjčovnu v místě začátku nebo konce cesty, protože pak platíte jen jeden odvoz lodí.

Ze Suchdolu se jezdívá první trasa na jeden den, jen kraťoučká, odpočinková, má jen 14 km, ale je to jeden z nejhezčích úseků. Propletete se meandry a kolem písčin až do Majdaleny, kde se dělá zastávka, před nejdelším úsekem cesty.

Druhý den: Majdalena – Stará řeka

Z Majdaleny se všichni vodáci vydají stejně, ale jen k rozvodí. Tam se totiž řeka štěpí na Starou a Novou řeku. Nová je rovná, je to vlastně uměle vytvořený kanál z 16. století Krčínem kvůli rybníkům. Vlévá se do Nežárky a staví se na ní v kempu Mláka a pak ve Veselí nad Lužnicí. My ale máme rádi divočinu a tak jezdíme Starou řeku. Vede lesem, kde jsou často popadané kmeny stromů přímo přes řeku a kolikrát je potřeba velké vynalézavosti, aby člověk dostal loď dál. Stará řeka je chráněná oblast a správně by se tam ani nemělo vystupovat z lodi. Proto tam nenajdete žádné kempy, a proto je ten úsek náročný. Musíte za den ujet 22 km, které ale zahrnují i přepádlování rybníku Rožmberk, což není úplně lážo plážo. Asi tři kilometry po proudu pod hrází je pak kemp Lužnice. Malý, útulný a fajn.

Třetí den Lužnice – Veselí

Poslední úsek je pak dlouhý 16 a půl km do Veselí nad Lužnicí, kde se potkáte i s těmi, kdo jeli Novou řeku. Tenhle úsek už je voda líná, a kromě peřejí a sem tam stupínků se musí asi tři jezy přenést. Kemp leží právě na soutoku Lužnice a Nežárky.

Dá se pokračovat dál, často se jezdí do Bechyně, ale až do Tábora je voda nic moc a je lepší se nechat převézt i s loděma a vyjet pak z Tábora. Většina vodáků, ale končí ve Veselí a sem tam někdo dokonce na hrázi Rožmberka.

Dolní úsek řeky

Dolní úsek z Tábora je hezký. Některé jezy se dají jet, některé ne, záleží také často na stavu vody. Řeku lemují lesy a skaliska, potkáte i zříceninu hradu, třeba takové Dobronice. I tak je ale nejkrásnější úsek řeky právě na horním toku, a žádný vodák by se neměl nechat připravit o možnost projet si tak jinou a osobitou řeku, jako je tahle.

Kolik stojí jet na vodu: Finanční stránka věci

Ať je to jak chce, vždycky člověku ty peníze dělají trochu hlavu. Kolik stálo vyrazit na Lužnici v roce 2013? Od každého jsem na tři dny vybrala 450 Kč. V ceně byly kanoe, pádla, barely, odvoz lodí a cesta vlakem na místo. Každý si pak sám musel zaplatit kempy a žvanec. Kempy se pohybují do 50 Kč za osobu, stan stojí většinou 30 Kč. Pokud si náklady srovnáte s Vltavou, můžete se jen usmát a za ušetřenou částku si koupit něco fajn.

↘️ Opakuji, je to stav za rok 2013 s každým rokem bude dražší 🤷🏼‍♀️Čekovat můžete zde:

• Kemp a půjčovna Majdalena
• Kemp Lužnice
• Vodácké tábořiště Ostrov na soutoku ve Veselí

Nezbývá tedy než popřát všem, co je voda ještě čeká, hezké počasí a dostatek vody. Ahóóój! 🙂