Moc toho tady na blogu nekritizuju. To ale neznamená, že na některé dění nemám názor nebo se mi to vždycky všechno líbí. Jen radši píšu chválu. Pokud nekomentuju, dost často to znamená, že se mi to nelíbí (ale nechci se hádat), ale není to pravidlo. Občas jen nemám slov .). Ale tentokrát se mi o tom psát chce, a tak si říkám, co by ne. Konec konců, nějaký ten pátek už tu jsem a leccos jsem tu už viděla. Navíc, tohle není věc, která by mě štvala, spíš je to prostě hrozná škoda.
Literární klub je blog, který má několik cílů. Chce sdružovat lidi, kteří rádi něco píší. Jak sám říká „valná většina pisálků“. Dalším cílem je tuhle zábavu podporovat, a tak se na blogu objevuje čas od času něco jako soutěž. Vypíše se téma, na které se mají posílat práce a došlé texty se pak na blogu zveřejní. Případně je to na delší časový úsek v podobě duelů, kdy na téma pošle text vybraná dvojce lidí a na konci se utkají ti, kteří v duelech zvítězili.
Celá ta myšlenka je výborná. Má to ovšem pár háčků.
Klub sdružuje všemožné lidi, kteří jen chtějí na blog ikonku „Jsem členem literárního klubu„, což asi někomu zní fakt cool. Dokud ten někdo neklikne na klub, aby zjistil, o co jde.
A to je věc druhá. Pokud totiž blog otevřete, zjistíte, že aktivitou moc neoplývá. Jednou za čas někdo napíše zadání nebo naháže pár přijatých nováčků. Občas, tak jednou do týdne, se může i objevit odpověď na váš komentář, ale často se neobjeví vůbec.
Pokud byste byl náhodný blogový turista a chtěl se zorientovat v místě, kam jste se dostal, nebudete to mít jednoduché. Třetí věcí, která tu totiž nefunguje, je design a orientační body. Soutěže rozestrkané po menu, kdy nevíte kam skočit, nebo co k čemu patří. Nic neříkající odkazy, které nejen, že jsou nepochopitelné pro cizího návštěvníka, ale ani já, a to tam zavítám skutečně často, se občas vůbec nechytám. A problém kolikrát ani není přímo v menu, ale po té, co se z menu snažíte dostat na slíbené místo. Prostě je tam toho moc a vy nevíte, co si s tím počít. Možná by to bylo snazší, kdyby to alespoň bylo aktuální. Jenže.
Tak třeba. V menu Soutěže se můžete podívat na titulek Podzimní duel, mimochodem pod nápisem „právě probíhá„. Hodí vás to na úvodní článek. Zjistíte, co že to tedy je. Je skoro legrační, že se tam nepíše, že poslední článek k duelu byl zveřejněn 27. ledna a že je to celé vlastně už ukončené. Před měsícem a půl. No… neříkám, že je všechno špatně, ale když jsem se někomu snažila dát vědět, kde si přečíst můj soutěžní článek a kde pro něj dát hlas, no… složitější už by asi bylo jen opravit motor boeingu 747 za letu.
Co se vzhledu blogu týče, design je to pěkný, ale celé to vlastně připomíná tmavé doupě. I kvůli černé barvě je orientace těžší. Člověk najednou vstoupí do černé díry a není se čeho chytit. Prostě škoda.
Trojici problémů „neaktivní členové„, „neaktivní správci„, „nemožná orientace“ doplňuje snad už jediná věc. Chyby. A to je něco, co mě asi štve vůbec nejvíc. Vím, že člověk chybu občas udělá. Myslíme na jiné věci, každý má svůj život a vůbec. Ale když vás ti lidé v komentářích na chyby upozorní a ony tam prostě zůstanou, jako by se nechumelilo – jde přece jen o LITERÁRNÍ klub, nic víc, tak to naštve. Zároveň je to ale hrozně legrační. Poslala jsem článek. V celém textu i nadpisu jsem měla y. A pak se článek objeví na LK blogu a heleme se. Název článku souhlasí, ale jeden stejný nadpis někdo dopsal navíc, ale se špatným i. Nevadí. Tak jsem to okomentovala. Bylo to 30.12.2013. „Máte tam chybu. Co nesmyje déšť nemá měkké i.“ Hm. Asi bude rychlejší změnit pravidla českého pravopisu…
Je to prostě strašná škoda. Má to príma myšlenku. Ale.
Chybí tomu lidi, co to chtějí dělat. A také členové, kterým by třeba při tříměsíční neaktivitě hrozilo vyloučení z klubu. Chybí trocha toho „méně je někdy více“. Chybí tomu prosvětlení a více nějakého literárna. Je takových možností, jak si s jazykem hrát. Nemusí to být jen a jen vypisování něčeho na téma. Literární klub může být diskuzním místem pro přečtené knihy, pro asociační psaní, pro hraní se slovy, pro lásku k psaní. Nic z toho tu ale vlastně není. Jediný, kdo tam tedy zavítá, je sem tam člen, který by právě po téhle aktivitě toužil a kde nic tu nic.
Sama vedu Gurmánku ve skomírajícím AK a celkem jsem uvažovala o založení klubu, který by tak trochu sjednotil ty s chutí a láskou k jídlu. Nevím. Nemůžu pořád jen zakládat to, co mi chybí. Ale kdybych měla čas, tak bych se ze všeho nejradši obula přesně do něčeho jako je literární klub. Nicméně ve funkčním pojetí. 🙂 Dobře vím, jak dá nějaké správcování zabrat. Jen sestavit jednou týdně článek vám ukrajuje čas z vlastního života, vlastního blogu a po čase je těžší a těžší to udržet. Jedna věc je ale jasná. Kdybych to nezvládala, jdu od toho pryč a nenechám mrtvolu vystavenou na očích.
Howgh.
PS. Nic proti nikomu.
PS2. Vyhrála jsem v LK neuvěřitelnou fotoknihu. Když jsem otevřela stránky a zjistila, že normálně stojí dva tisíce, spadla mi čelist. Kéž by to celé bylo více na očích. Pak by o ní mohla být literární rvačka. No, nebyla. Byla nás jen čtveřice. Tiše a neviditelně soutěžících.
Na LK jsem zavítala jen jednou, v touze dát ti hlas a dodnes nevím, zda se mi to povedlo. Za mě jedno velký mínus za černou barvu – je to čistě jen můj pohled, ale černočervené stránky mi evokují leda Upíří deníky, o jejichž literární úrovni jsem měla své mínění už ve 14.
Vést projekt v jednom je naprosto nadlidský úkon. Sám jsem vedl (občas mi někdo z týmu trochu něčím pomohl) několik let projekt zaměřený na grafiku a díky tomu upadala moje stránka…
Ona ta aktivita bejvala lepší, ale pak to prostě nějak… velice rychle upadlo. Pokud jde o tu aktivitu členů, ono je to docela těžký, když pořádně ani není v čem bejt aktivní. Abych se přiznala, teď už to dění v klubu moc nesleduju, nevím, nakolik to ještě má cenu… =/
Na webu LK se absolutně neorientuju a to si myslim, že jsem jinak dost zdatnej uživatel techniky. Stokrát jsem se musel ptát kamarádky, která mě přijímala, na různý pravidla a zda můžu něco napsat – konkrétně jsem chtěl psát k Podzimnímu duelu a až skrz ni se mi podařilo zjistit, že vlastně nemůžu. Ono je to těžký – myslim, že dost lidí by psát i chtělo, ale prostě neví jak, odezva je tam minimální a když už, tak taková, že "Hele já nemam čas furt bejt na blogu, mam i normální život"… taky mě to mrzí.
[1]: A třeba právě takový Fotografický klub šlape jedna báseň…
Literární klub… Když byl v roce 2011 založen, byl fajn, znala jsem se se zakladatelkou. (To jsem blogovala pod jiným jménem.) Měl fialový vzhled a pořád se tam něco dělo.
Psala jsem pro jeden internetový časopis a také se časem rozpadnul. Některé věci člověk nezarazí, chybí-li dostatečně tvrdohlavý tahoun:-)
Chjo… my o tom víme. A jednou za čas si ještě s jednou adminkou postesknem, že kde je náš plán udělat z klubu něco jako týdeník…
Byla jsem tam párkrát, ale moc mě to nezaujalo.. Vždycky jsem se tam spíš ocitla náhodou.. No je škoda, že ty lidi k tomu nemají takový vztah, aby se blog tvářil více profesionálněji apod.
Zavítala jsem tak, ale jak píšeš, odradila mě ta nízká aktivita… Podle mě by se určitě našla kopa zájemců, co by projektu dodali šmrnc.
Když jsem do LK vstoupil, byl jsem plný chuti zapojit se do dění v klubu. Ale neskutečně nepřehledné menu a malá aktivita bohužel udělaly svoje. Přesto však nepřestávám doufat…
Zajímavý článek..jsem teprve začátečník, ale určitě bych chtěla se do nějakého klubu přidat tento to, ale nebude 😉
Zaujímavý článok 🙂
Je fakt škoda, že je tak malá aktivita. Chápu, že je možná těžké vést takový "projekt", ale vždy se dají najít další lidi, kteří by do toho šli a pomohli…
Nejsem zatím členem žádného klubu (blog bude slavit pozítří týden funkce :D), ale přemýšlela jsem o tom, že bych se ráda přidala do nějakého klubu, kde se píše atd. Ale když už bych teda byla členem, rozhodně bych byla aktivní. Nebýt je vlastně jako založit si blog a nepsat na něj články. Řešením je možná vytvoření NOVÉHO Lit. klubu.
Nedá se napsat nic jiného než jedno velké SOUHLASÍM. Proto jsem se rozhodla zkusit komunitu pisálků na blog.cz nějakým způsobem "oživit" a sjednotit v novém projektu. Před chvílí jsem o své myšlence napsala menší článek, chci vědět, zda by vůbec byl nějaký ohlas a zda by má práce měla nějaký význam.
S aktivitou klubů je to dosti ošidné. Zvláště, když nefunguje ani jedna strana – ani správci, ani členové.
Myslím, že z prvotního nadšení někdo založí podobný klub, kde chce opravdu sdružovat lidi, co mají nápady, jenže časem nadšení opadne, vlastní inspirace skomírá na úbytě (třeba ty nápady, o nichž píšeš, že by to nemuselo být jen o povídkách, ale o všem, co se psaní týká) a dochází dech.
Vést takový klub s takovými ambicemi není jen tak a člověku se to nevrací. V tomto směru je to černá díra a ne každému se chce vkládat energie do něčeho, co mu tu energii nevrací. Což podobné projekty jsou.
LK neznám. Své pisálčí období už mám dávno za sebou, takže jsem nic takového nevyhledávala. Obdobou je ale fotografický klub, řekla bych. Tam to aktivitou taky zrovna nehýří, ač snaha tam pořád je. ale je to těžké. mít myšlenku, nápad, uvést ho do chodu a hlavně vše udržet. udržet zájem lidí je to nejtěžší, řekla bych.
Jednou už jsem ti psala názor na ten chaos, co tam vládne… 😉
Tleskám! Ale ne tolik za článek, jako za to, kolik lidí se ti podařilo díky němu dohnat k tomu, aby mi nepsalo "Hej, někdo ti píše kritiku na klub!"
Já to taky nemyslela nijak zle 😉 Přijde mi blbý hádat se jenom kvůli blogu. Dokonce jsem to i myslela tak, že s tebou souhlasím, nevím, jestli to tak vyznělo.