Fotím

Lennonovo děvče v zahradě

Držím se hesla – když nemáš co říct, tak mlč. Je nutno dodat, že takhle dlouhá odmlka tu asi nikdy nebyla. Mojí plochu počítače zaplnilo pár nakousaných věcí a v hlavě mám asi tisíc nápadů. Jenže, znáte to. Dokud to není hmatatelné, tak to není. Ale, přeci jen tu pár drobků s pevnými rysy mám. Dala jsem totiž vyvolat několik filmů.

V únoru za mnou do Prahy přijela mamka. A protože ona je milovnice rostlinstva, bylo bezpodmínečně nutné navštívit botanickou zahradu (zahrady). Navrch jsem přidala trochu městské krásy a hlavně slavnou zeď, ke které toužila jít, co já vím, kvůli nějaké lásce z šestnácti, kdy si tam s jedním Loupežníkem slíbila všechno možné a nemožné. Že jejich život dopadl jinak je super, protože jinak bych tu já dneska nebyla. Lennonova zeď tu ale stojí dál. .)
Já a Zenit jsme teď poměrně nerozlučná dvojka, a tak jsem vše dokumentovala na film. Měla jsem ještě založený barevný, který jsem chtěla dofotit. I přes minulé sliby, že na barvy zanevřu a můj svět bude ryze “black and white”, jsem tomu zase přišla na chuť a hlavně, černobílý film mě hned nadvakrát pěkně vypekl. Poprvé se mi natrhly navíjecí dírky, a tak jsem tři týdny fotila “do prázdna”. Film se neměl za co chytit, tedy se nepřetáčel. Ten samý film jsem si brala, když jsem v pět ráno vstávala, abych si nafotila prázdný Karlův most. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dofotila počet snímků a našla film neporušený tak, jak jsem ho založila… Film jsem tedy popotáhla, zkusila jestli jede a vrhla se znovu na focení, tentokrát na maličký projekt, se kterým ještě později přijdu. Ten stejný film se mi ale při převíjení přetrhl, osvítil a tedy – skončil v koši. Ale, o tom zase jindy…
Tady na fotkách je maminka. Kdyby jí (nedejbože!) někdo poznal, tak jí to prosím neříkejte. .)
A konečně – drobky z už 6. filmu, který jsem na Zenit vyfotila.
Pro úplnost dodávám:
Zenit E / objektiv Helios 44-2/ film PhotoPorst Color 200 / bez úprav, jen scan / učím se
Malé boje
Už jsem to řešila minule při vkládání fotek. Nemám prostor pro vlastní volání, tak si film i fotky nechávám vyvolat. Sem pak skenuji lesklou fotku z velikosti 10×15. Když ji sem vkládám na výšku, tak ne, opravdu není tak nekvalitní. To jen skener prostě zvětšil a mě se z nich nechce dělat úplné nudle, když je musím dávat na výšku a respektovat u toho nějak prostor a šířku blogového pole. Mít je pěkně srovnané, to mi ale prostě nejde. Sázím to od oka. .)

10 thoughts on “Lennonovo děvče v zahradě

  1. Moc dobré fotky, jen tak dál! Musím říct, že dvě fotky mě doslova nadchly: První je ta zrcadlová ze skleníku a pak hned ta první "lennonovská". Mají úžasnou atmosféru a co je důležité – je v nich příběh (zvlášť ve spojení se zmínkou o Loupežníkovi).

  2. Nádherné fotky, jsi kouzelník s velkým nadáním, máš to zkrátka v oku. A mamince to moc sluší, jsem nadšený obdivovatel tohoto zbarvení vlasů, sama obdařená nejobyčenější myší šedí, pečlivě přebarvovanou na černou ostružinu. 😀

  3. Asi před dvěma měsíci jsem začala fotit na tátovu starou Vilii, jsem zvědavá, jak fotky budou vypadat, ale to nejprve musím našetřit…

  4. To je fakt tvoje mamka? Vypadá ohromně mladě! A sluší jí to, máš ji krásně nafocenou, v pěkném prostředí, i u té Lennonovy zdi jí to sekne.

  5. P.S. (fakt bych měla psát komentáře vcelku, ale mě vždycky ještě něco napadne, když odentruju ten první) – k barevným fotkám, mně se barevné fotky líbí víc než černobílé. Neříkám, že černobílé jsou méně kvalitní, mají své kouzlo, ale barvy jsou barvy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *