Focení na dotek

Focení na dotek

Obyčejně dávám svým článkům prozaičtější podobu, ale tentokrát chci vlastně hlavně klást otázky. Vás prosím o zasvěcené, odborné, obohacující komentáře nebo jen Vaše názory. 🙂 Kdo tedy rád fotí nebo ho to k tomu táhne, čtěte dál.

Už uplynul pořádně dlouhý čas od doby, kdy jsem psala v článku Retrolove, že si brousím zuby na starý klasický foťák, neboť si chci trochu užít to manuální focení s tou nejfotogeničtější atmosférou. Zároveň se ale objevila touha po digitální zrcadlovce, která by mi dovolila to, co můj digifoťáček nezvládne podle mých představ.
Můj život doprovázela řada foťáků. Ten první jsem dostala asi v deseti letech. Byl to černý malý plastový nezbeda na klasický film a nefungovalo mu dobře přetáčení, a tak některé fotky byly přefocené. Musím říct, že z toho nakonec vznikla sada nejunikátnějších fotek, co jsem kdy vyfotila, neboť ono prolínání někde bylo zatraceně vtipné. Dodnes ty fotky mám jako památku na první dotek.
Můj druhý foťák byl spolehlivější. Byl to jeden z těch novějších automatických foťáků na film, který dělal všechno sám. Olympus. Zdědila jsem ho po mamce v prváku na střední, a ačkoli to nebyl zázrak, zažil mnohé zajímavé věci. Originalitou ale samozřejmě netrumfnul ten první plasťáček.
Pak přišel můj první digitální foťák. Panasonic Lumix. Od druhého ročníku střední školy se mnou prožil nádherných sedm let, kdy dělal přesně to, co měl, zúčastnil se nespočtu akcí velmi outdorového typu a přes to vše v něm jen občas skřípal písek při vysunutí objektivu. Znáte to… vnější akční vlivy. 🙂
Asi před rokem a půl jsem dostala od přítele nový foťák. Olympus. Přiznám se, že mi to bylo trochu líto, protože jsem se chtěla od digi kompaktu pohnout směrem dál a tenhle červený krasavec mi nic takového nedovolil. Pohyb vpřed ano, několik předností ano, ale nebyl to krok v před, jen takové mini pošoupnutí.
A teď k věci.
Uvažovala jsem o starých foťácích dlouho a po probírání se recenzemi, hodnoceními a názory na širokém spektru foto stránek, jsem došla k závěru, že to nebude Practica, na kterou jsem si brousila zuby nejvíc. Kupodivu (a to myslím smrtelně vážně, takže se nesmějte), jsem zakotvila u prehistorické sovětské legendy Zenit E s objektivem Helios 44-2, který je na klasický 35mm kinofilm. Rovnou bych měla uvést, že existuje řada lidí, kteří o focení na takový foťák mluví jako o zpátečnictví a také je tu řada lidí, která na něj nedá dopustit a třeba už 30 let ho zdárně používá. Po sečtení plusů a mínusů jsem byla na vahách a více bodů měl právě tento typ Zenitu. Nakonec to úplně rozštípnul článek tohoto nadšence historické fototechniky, který mi dodal chuť se vydat na cestu focení právě s tímto exemplářem. (článek tu .)
A já se ptám – máte s ním někdo zkušenosti? Fotíte taky nějakým starým historickým foťákem? Vybrali byste si jiný druh klasického starého analogového foťáku, a pokud ano, tak proč?
Pak je tu digitální zrcadlovka, po které toužím taky. S blížícími se prázdninami se rýsuje plán, že část výtěžku z brigády by šla právě na tuhle položku. A tady se ptám bez obalu – v rozmezí do 15 000 Kč, foťák včetně objektivu, máte typy? Jsem tak nerozhodná a recenzí je tolik, že se sice trochu orientuju, ale vybrat si je velmi těžké. Nedokážu se rozhodnout co je lepší. Nejvíce mě zatím bere Nikon D5100, ale zase se nedokážu rozhodnou v otázce objektivu, navíc cenově je velmi na hraně. A není lepší investovat méně do foťáku a více do objektivu? Tak co vy na to? Máte typy? Máte rady? Máte zkušenosti?
Poslední moje otázka je zdánlivě jednoduchá, byť se kvůli ní na internetu hádají celé masy. Co je lepší – klasika film nebo digitál?
Můj skromný názor je, že film nutí více myslet při focení, dává více chuti a je to způsob jak oddálit potěšení, to napětí jestli fotky vyjdou a jak. Říkám to mu focení na dotek. Protože nejen, že se pak fotek skutečně dotýkám, ale mám pocit, že se to dotýká více i mě, že to něco zanechá. Něco víc než zahlcený počítač. Digitál je oproti tomu rychlý, naděláte s ním kopici fotek a nic vám neuteče. V otázce kvality si nejsem jistá. Jen můj hlodající vnitřní pocit mi říká, že starý dobrý manuální způsob je mi bližší a víc mu důvěřuji. Fotka je taková, jaký je fotograf a ne taková, jaký program pro úpravu pak člověk používá. Mám v sobě zakódováno, že staré řemeslo tkví právě ve filmu a každý, kdo fotí, by tak měl začít, aby se ukázalo, co je v něm a jaké má cítění. I když – člověk se špatným cítěním je vidět i na kompaktu, co si budeme povídat.
A pro co jste vy? Jaká kategorie je královnou vašeho srdce? Jste vyhranění nebo jako já šlapete po obou cestách?

13 Replies to “Focení na dotek”

  1. Jsem pouhý amatér a nedá se říct, že bych se v tomto oboru příliš vyznala. Přesto, pokud mohu, doporučila bych ti vyzkoušet fotografování na film. Protože je to přesně tak, jak říkáš v posledním odstavci. Já na něj začala fotit asi před rokem, když jsem byla už delší dobu fascinována lomografií. A jelikož jsem věděla, že babička takový fotoaparát vlastní a už jej nevyužívá, zeptala jsem se, zda si ho nemohu vypůjčit. A poté, co jsem si ho přinesla domů, zjistila jsem, že celou dobu jsme měli doma starou Practicu. 🙂 Takže nyní fotím na oba a čekám, jaké fotky z nich vylezou. (Ačkoliv jsem začala před rokem, stále nemám dofocený film, šetřím si ho. 😀 A hlavně se mi moc nechtělo fotit  v zimě… O:-) A víš co? Ani mi nejde tolik o výsledné fotky, i když jsem šíleně zvědavá, jak dopadnou, ale spíš právě o to samotné cvakání. 🙂 (A trochu se bojím, že z těch výsledných fotek budu zklamaná.) Nu, opravdu tě to nutí více přemýšlet o tom, co fotíš, protože nemáš nekonečno pokusů jako u digi. A ani hned neuvidíš, v čem jsi udělala chybu. Proto si musíš dávat velký pozor na to, jestli jsi odendala krytku. 😀 Jednou jsem na to už málem zapomněla. Nu, podle mě je to prostě větší potěšení, fotit na film. Navíc si myslím, že pořídit si takový fotoaparát není tak nákladné jako koupě zrcadlovky. A vlastnit zrcadlovku se mi poštěstilo docela nedávno, dokonce přesně tu, o které ses zmínila. 🙂 Bohužel jsem ji ještě nestihla pořádně provětrat…

  2. Jéje, nemám focení ani jako koníčka, tak se nemohu vyjádřit, ale věřím, že ti ostatní hojně svými komentáři přispějí. Děkuji ti za návštěvu na mém blogu – potěšila moc!-:)

  3. Před pár lety jsem dostala k Vánocům kompakt od Samsungu – a už vím, že takovýhle foťák bych si nikdy nekoupila. V prvních letech fungoval ještě vcelku obstojně, ale jen co mu vypršela záruční lhůta, začal být neskutečně náladový a člověk potřeboval nekonečnou trpělivost při práci s ním. A loni v prosinci (po třech nebo čtyřech letech) už přestal fungovat úplně.

  4. Jo, máš pravdu. Na "filmu" zanechal kousek sebe, vynaložil do fotky víc práce a pak si jí i víc vážil. Kde jsou ty časy, když domů taťka nosil vyvolané fotky, a pak jsme se na ně všechny vrhli jako slepice po flusu. 🙂 Teď už nevyvoláváme. Asi to není tím, že bychom nechtěli, ale ta doba je spíš taková. Taková, že počítače jsou prostě napřed.

  5. [1]: Mám právě zkušenosti s focením na film od těch deseti let až do prváku na střední. Ale nikdy na tak starý foťák. Jsem hrozně zvědavá jak to půjde. A to těšení na ty fotky, to je nejlepší. 🙂

  6. [5]: Můj první foťák byl asi něco na způsob tvého druhého. A už si fotografování s ním moc nepamatuji, protože je to vážně dlouhá doba… Ale myslím, že jsem si nad focením nikdy moc hlavu nelámala a prostě jen zmáčkla spoušť. Ale u těch starších foťáků si to všechno opravdu můžeš osahat. A tohle se mi na tom třeba hrozně líbí, protože u digitálního kompaktu jsem tohle prostě nikdy udělat nemohla, na všechno byla tlačítka nebo automatika.

  7. [6]: Myslím, že nejlepší bude si je nechat klasicky vyvolat, ať je můžeš držet v ruce. Navíc počítač pak může podle nastavení zkreslovat barvy, na vyvolaných uvidíš jak se ti to skutečně podařilo vyfotit. To je na tom jedna z těch kouzelných věcí. 🙂

  8. [7]: No jasný, ale zase bych je nemohla sdílet elektronicky – třeba na blogu. A ani bych asi moc nemohla porovnávat výsledky s digitální fotografií. Možná je to hloupost porovnávat fotografie analogového a digitálního, ale docela by mě to i zajímalo… Hlavně nevím, jak ty fotky dopadnou, takže jestli bude aspoň polovina fotek za něco stát…

  9. Tak já jsem učinila určitý kompromis – mám zrcadlovku Canon EOS 50D a na ni si kupuji (no, koupila jsem nedávno první, ale chytlo mě to báječně, takže se porozhlížím dál) stará skla, nyní vlastním Trioplan 2,9/50, k němu redukci s čipem na nasazení na eosku a je to taková milá kombinace starého dechu s moderním prostředníkem. Nicméně jsem se (zatím jen v myšlenkách) začala také poohlížet po starém klasickém foťáku, protože to je prostě to kouzlo naplno, hrozně se mi to líbí a "dokonalost" moderního focení neuznávám. Tady je taková hezká galerie: http://www.hb-photo.cz/index.php/galerie/sezona-2013/m-42

  10. přesně tak. manuál je takový, že zjistíte jaký je člověk doopravdy fotografem. já fotím jak na analogový tak na digitál. mám taky Zenit, i Prakticu a pak spoustu objektivů. je mi to hrozně blízké. akorát občas bývám nervózní z toho, že mi na filmu nic nevyjde, ale to už je součástí. mám ráda staré věci, včetně těchto suprových foťáků. navíc tím, že s tajtěma foťákama neudělá člověk tolik snímků, mám pocit že si jich více váží. promyslí jak to skutečně udělat. zato u digitálů může člověk nasekat tolik fotek, pak si nějakou vybrat, následně ji upravit… jo taky to má něco do sebe, hodně výhod, ale stejně klasika je klasika 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *