A slunce svítilo a kreslilo na naše tváře ty hezký zlatý stíny a my pili víno a dívali se v dálky. Nad Prahou nehnutě ležel smog, jako pavučinkový opar, který se jen jemně dotýká sta věží. Mezi nebem a zemí se proháněla letadla a modro protínaly bílé čáry, které mizely pomalu a neurčitě, jako by se jim z toho slunečného světa nechtělo.
Občas někdo něco řekl, a nebo taky ne. Stálo za to se dívat. První venku, první deka, klokánek s příchutí Chardonnay a ve vzduchu vůně trávy. Pes, co vám krade pizzu z krabice a hipsterů kam se podíváš.
Sluneční brejle barevný a tajemný a kelímky u každé skupinky. Ty plastový, průhledný, co v nich vidíte bublinky, jak se třpytí ve slunci a občas se nějaká zvedne ze dna nebo ze stěny a prchá nahoru. A ten vedle nás ruší šum lidí, když mluví jasně čokoládovým hlasem na toho na druhém konci pomyslného drátu. „Jsme v Rígráčích, doval, kámo, jsou tu všichni.“
Mušky se opile motají v rojích a klesají níž a níž, stejně jako světlo na obzoru. Až se všichni dotýkáme, tma, slunce, něco mezi. K tomu vůně toho, co prošel. Halím se do vrstev šátků a hřejou mě myšlenky. Zapadá slunce a Praha se rozsvěcí. Máme jí na dlani. Jako všechno, co chceme a budeme chtít. Nebo v to doufáme. Naše slunce nikdy nezapadne.
Krásný, s úžasnou atmosférou. A ty fotky z toho článku dělají ještě krásnější. Bohužel jsem momentálně v takovém rozpoložení, že jsem z toho v ještě divnějším, smutnějším duševním stavu. 😀
,,Máme jí na dlani. Jako všechno, co chceme a budeme chtít. Nebo v to doufáme. Naše slunce nikdy nezapadne." To jsem si právě teď tak nějak potřebovala přečíst.. 🙂
Moc pěkně a optimisticky zachycené okamžiky.
Ta druhá fotka má úžasný náboj. Takový tajemný…..
A my sedíme na soše, já vnímám jen pach kouře a odpadající vajgly… Pro jednou mi to nevadí. Nikdo nic neříká, ale všichni myslíme na totéž – před námi je neuvěřitelná dálka plná dobrodružství, pádů, vzestupů a smíchu – dálka, do které nám září slunce
tyhle odpoledne mi tak zoufale chybí… škoda, že u nás už není s kým jen tak ležet v trávě a užívat si den.
jaro přineslo volnost… volnost venku vypnout a toulat se jak po nohou, tak myšlenkami 🙂
Tak toto je jeden z najfantastickejších článkov, aké som v poslednej dobe čítala. Je nabitý úžasnou energiou a tak trochu musím priznať, že už dlho snívam o tom, že niečo podobné zažijem. Dúfam, že si si to poriadne užila 🙂
Moc krásně jsi to napsala a je vidět, že i inspirativně! Krásný pozitivní článek!
úžasně poetický článek… takový nostalgický, ale s úžasnou atmosférou 🙂
Musel být hezký den.
Obyčejné věci zachyceny neobyčejně. Tvé povídání se mi moc líbí, takové poetické popsání všedního dne. A k tomu úžasně kouzelné fotky, živě zbarvené.
Nádherně zachycená nálada, atmosféra, den. Početla jsem si.:)
Tvoje pražské fotky jsou stejně magické jak Praha sama. Musím říct že mi moc chybí a kdykoli mám možnost prchám do ní…je vidět že si s foťákem rozumíš takže mne napadlo jestli by ses nechtěla připojit do některého kola mojí soutěže do které teď přispěl svým skalním kostelem i ČERF….pravidla najdeš u mne na blogu, pod záhlavím je odkaz na pravidla. Zdraví VendyW