Jak vybrat vysokou školu

Je to tady. Období podávání přihlášek na vysokou. Plány, sny, znechucení, scia, lži, prachy a především otazníky. Ty životní. Mám kolem sebe celkem dost lidí, kteří si podávají přihlášky. Někteří poprvé, jiní už zase a zase a zase. Já už to mám za sebou. Nikam se nehlásím, ale dívám se a myslím si.

Měla jsem skutečné štěstí. Vždy jsem vybírala skvěle. Ne každý se má tak, že ho vezmou tam, kam se hlásí a dostane se pokaždé tam, kam chce. A hlavně, studuje to, co ho baví. A tak k tomu něco povím. Prošla jsem klasickou univerzitou, vyšší odbornou školou i univerzitou s vysokou prestiží. A tak už dokážu trochu srovnat, čeho se vám kde dostane a jaké jsou klady a zápory všech zmíněných variant.

Jestli je to teprve před vámi, zamyslete se. Než podáte přihlášku, uvažujte logicky. Mám kolem sebe nespočet vystudovaných filozofů a humanistů. Nikdo z nich není ničím. Myslím prakticky uplatnitelným. Pozor, neříkám, že je špatné studovat humanitní obor, jenom se prostě nejdřív zamyslete, kam tím směřujete. Usnadní vám to život a motivaci překonat překážky, které rozhodně nastanou. Každá škola se vám bude snažit nakecat, že po absolvování jejího oboru najdete uplatnění všude možně. Jenže trh práce je neúprosný. A vy to nebudete studovat sami. Neměli byste přemýšlet, co chcete studovat, ale čím byste jednou chtěli být a zároveň, jestli vám bude platové ohodnocení v takovém oboru dostačující. Když se nad tím zamyslíte už teď, ušetříte si v budoucnosti kopu starostí.

Celkem běžné je, že ve dvaceti nevíte, co chcete. Je to přirozený, protože nežijeme v socialismu – nikdo nic nelajnuje, svoboda je všudypřítomná a vy nevíte, čeho si kousnout dřív, protože možností je milion. Pokud tedy skutečně nevíte, jděte po svých schopnostech. Najděte a sepište všechno, v čem vyčníváte nad ostatní, jste v tom jiní nebo vás to baví více než cokoli jiného. Důležité je co chcete. Ověřila jsem si na vlastní oči, že talent není na prvním místě. Je to píle a chtění. Sama jsem v to nevěřila, ale viděla jsem leccos – dokonce i v oblasti umění (i když ne úplně všude) se dá valná část věcí naučit.

Pokud jste to sepsali a našli něco, co vám jde, jste v tom dobří nebo je šance, že v tom dobří budete, pokud si i uvědomujete reálnou pozici, na které se to dá využít, a máte v hlavě, na jaké finanční úrovni si budete žít, pokud dosáhnete svého cíle, jste připraveni najít odpovídající obor. Tady můžete v mašinerii českého školství trochu narazit.

Neexistuje obor, kde budete studovat jenom to, co vás baví. Vždycky se najde hrozně hloupej a nepotřebnej předmět, u kterého jste si jisti, že vám na nic. Když už vás pak zase nějaký předmět nadchne, zjistíte, že vyučující je kolosální blb, který vám nejen že nic nepředá, ale ještě otráví to málo, co by mohlo být zajímavé. Nicméně, v životě jsou překážky běžné a pokud s nimi počítáte, tolik vás nepřekvapí. Většina univerzit navíc nabízí volně volitelné předměty a tak si můžete své vzdělání rozšířit o kde co. Například při studiu literatury absolvovat kurz arteterapie, archeologii nebo gymnastiku jako já. Je to zábava a nesmírně užitečná věc. Jen pozor na požadavky k ukončení předmětu, aby vás koníček nestál celé studium. .)

Pokud jste smíření s tím, že cesta oborem bude sice zábavná, ale zároveň nebezpečná a klikatá, je čas podat přihlášku. Fakt, ale vážně(!) si ohlídejte termín. A teď nemyslím jen to, že většina normálních vejšek má termín do 28. února, ale mám kolem sebe tolik zmařených pokusů už při podání, že zůstává rozum stát. – Ano, jde o přílohy. Důkladně zjistěte, že není potřeba lékařské potvrzení o schopnosti studia nebo vyšetření logopeda. Může se stát, že bude potřeba někým ze školy podepsané doporučení, úředně ověřené vysvědčení a další záludnosti. Jakkoli se to tváří zbytečně, večer před odesláním přihlášky je papír na půlku vyjmenovaných věcí nemožné sehnat. Některé školy navíc čachrují s datem ohledně peněz za přihlášku. Vše musí být do data a to včetně zaplacení poplatku.

A teď zpět k té přihlášce. Až do ní budete vpisovat obor, už předem zkoumejte přijímací řízení. Jestli je to pro vás reálné. Velmi zákeřná jsou scia, která se snaží lidi mechanicky přežvýkat a oddělit talenty od chladných logiků. Pokud víte, že na tento typ testů nejste, vybírejte školy, které se tomuhle svízelnému řešení vyhnuly. Pořád ještě existuje dost univerzit, které zajímá co víte, jací jste a jaké jsou vaše motivace a nejde jim jen o mechanický test.

Pokud vás zajímá obor, který je k dostání na více místech, doporučuji obhlédnout školu. Nepotřebujete na to ani den otevřených dveří. Vzpomeňte si na Rory Gilmore a její návštěvu Harvardu. Není tak těžké vlézt do školy a podívat se, jaká je tam atmosféra, jací lidé se tam dostali a jak vypadají přednášející. Dneska navíc není problém nají na fb skupinu nějakého oboru a zeptat se přímo studentů. Bývají vstřícní a informace od nich jsou k nezaplacení. Na rozdíl od prospektů škol, vás nemají potřebu přesvědčovat a kecat vám.

Na výběr máte školy soukromé a státní. Co se týče univerzit, byla bych na placené varianty velice opatrná. V Čechách také nálepka soukromé školy neznamená to co v zahraničí i když to pomalu ustupuje. Navíc, dokud máte možnost neplatit, využijte toho. Pokud se přesto dáte soukromou cestou, počítejte, jestli byste byli schopni zaplatit něco z toho sami a jestli vážně neexistuje lepší a levnější varianta. I bez školného totiž studium stojí celkem balík.

Dostala jsem se na úplně normální univerzitu se čtyřmi fakultami a byla jsem velmi spokojená. Více fakult znamená více možností volitelných předmětů. Na menší univerzitě se vám také dostane osobnějšího přístupu a jakési větší sepjatosti. Mám z ní pocit, že vás naučí nejvíce a učitelé jsou vstřícnější a sdílnější.

Prestižní univerzita, která má renomé, je u nás asi jen jedna, možná dvě. Tady nenajdete tak osobní přístup. Nikdo se s vámi moc nepáře a jistým způsobem je to drsná škola života. Naučíte se dodržovat termíny a nebrat slovo učitele na volnou váhu. Stres je větší a učí vás oddělit skutečně potřebné informace. Na přebytky není čas. Odměnou je titul, který nemá jen váhu vzdělání, ale i lesku. Je jen otázka, co je pro vás skutečně důležité.

Vošky. Mají jednu obrovskou výhodu. Stojí na pomezí středních a vysokých škol a jsou mnohem lehčí. Navíc vám nabízí praxi. Sice nemáte bakalářský titul před jménem a můžete si jen dumat na smyslem svého dis. (diplomovaný specialista), ale co, že jo. Jenže ta praxe, ta vám otevírá dveře. Dnešní trh, který je přesycený vysokoškoláky bez špetky reálných zkušeností, totiž prahne po někom, komu nebude
muset vysvětlovat, jak se vlastně pracuje. Pokud se do toho dáte, ověřte, jak praxe na takové škole vypadá, kdo ji zajištuje a kolik jí budete mít. A to se týká i uměleckých škol.

Vždy podávejte více přihlášek. Něco vysněného, abyste si nemohli vyčítat, že jste to nezkusili. Něco reálného, co byste chtěli vážně dělat. A něco záchranného, co nemá zase až tak težké přijímačky a mohlo by se vám to hodit, kdyby to hlavní neklaplo.

Jo. Napsala jsem toho hodně, ale jak jsem zmínila, dívám se kolem. A vidím ty krachy. Vidím několik nedostudovaných škol nebo dostudovaných nesmyslných oborů. Vidím své kamarády na pracáku nebo na pracovních pozicích, které je sedřou a nikdy se nebudou mít dobře. A nechtějí tam být. Přitom se stačilo dobře rozhodnout. Tak přemýšlejte. Poučte se z chyb druhých. Plánujte. Věřte si. A nebojte se.

Edit leden 2025 | Zpětně k mému studiu aneb z čeho vycházím:

Sama s klidným svědomím mohu doporučit Univerzitu v Hradci Králové. Byla těžká, ale osobnější. S krásným kampusem, SVK HK na dohled, velmi dobrými kolejemi a obrovskou nabídkou předmětů kombinovatelných tak snadno, jak jsem to u žádné jiné školy neviděla. Studovala jsem tu dvojobor Český jazyk a literatura a Historie, obojí se zaměřením na vzdělávání. Byla to jediná ze škol, která mě podrobila opravdu důkladným přijímačkám (ze střední jsem se hlásila na 6 univerzit). Z obou oborů jsem zvlášť psala test a při dostatku bodů postupovala do dalšího kola na pohovor, kde je zajímalo co mě baví, co čtu a proč se hlásím. Teprve s body z dalšího kola se sestavil žebříček pro přijetí. Kromě vysněného oboru žurnalistiky na MUNI mě přijali všude a právě způsob přijímaček hrál v rozhodování kam půjdu největší roli. Líbil se mi přístup, kdy škola chtěla každého „vidět“ a mluvit s ním o motivacích.

Další studium jsem absolvovala na Akademii žurnalistiky a nových médií, vošce spadající pod vydavatelství Czech News Center. Tahle škola už svoji činnost ukončila, ale vděčím jí za 100 hodin praxe každý semestr, které jsem trávila v redakcích a díky tomu jsem se naučila mimo jiné i SEO, které dnes dělám a změnilo můj původní směr.

Třetí škola, kterou znám osobně je Univerzita Karlova.
Studovala jsem na ní bakalářský obor Soudobé dějiny (FSV) a magisterský obor Orální historie soudobých dějin (FHS).
OH mohu opravdu vřele doporučit. Je to obor, při kterém jen neležíte v knihách, ale děláte něco opravdu hezkého a užitečného. Celá parta kolem tohoto oboru byla velmi přátelská a často neformální, což dávalo studiu úplně jiný nádech než kdekoli jinde. Bylo to mnohem více kolegiální než učitelské. Opravdu mě to bavilo i když to byl velký výstup z komfortní zóny kvůli rozhovorům s cizími lidmi.
Na UK jsem nakonec ještě pokračovala doktorským oborem Mediální studia zase na FSV.

Prošla jsem článek a i po 10 letech ho podepisuji. Stále aktuální. Platí i pro výběr návazných oborů. .)

P.S.: Pamětníci na ilustrační fotce můžou poznat zápis v papírovém indexu. S tím už se dneska nejspíš nepotkáte. Moderní studijní informační systémy by ale člověk hledal stejně složitě. 😁