Letošní léto se trochu roztrhl pytel s bílými šaty. Nebo alespoň mě se to tak zdálo. A protože v mém okolí nikdo takové věci na film nefotí, nějak se náhodou stalo, že jsem se k tomu nachomýtla já. Byla to třetí svatba, na které jsem kdy byla, druhá svatba, na které jsem fotila a první svatba, kterou jsem fotila cizím lidem. A poprvé jsem na takové akci přetrhla film.
Hned první háček byl v tom, že po mě chtěli nafotit svatbu na obě varianty. Digitál i analog. Nějak jsem si říkala, že to nevadí a snad to půjde, ale až bolestně jsem si už od začátku uvědomovala, že na digitální fotky nemám dostatečnou techniku. Lepší foťák a především vhodné objektivy. A tak jsem to odfotila. Na obyčejnou zrcadlovku a celé komplet na pevné 50mm sklo.
Další věc je, že jsem si neuvědomila, jak strašně těžké bude udržovat v pohotovosti dva foťáky. Jsou okamžiky, které prostě chcete zachytit, a já pokaždé byla na vážkách, jestli je to lepší digitálně nebo na film. V podstatě vše, co šlo, jsem se snažila fotit dvojmo, což bylo peklo. Oba foťáky jsem měla pouze na manuální ostření, což znamená, že se člověk musí na chvilku zastavit a hledat ručně ostrý bod. To trvá a je to docela zátěž na soustředění.
Uvědomila jsem si podstatnou věc. Na digitál fotit svatby nechci. Je kolem mě tolik lidí, co to umí líp a má na to potřebné vybavení, že vůbec nemá smysl se tím zatěžovat. Když fotím jen na film, můžu se víc soustředit, víc si užívat focení a nehrozí, že nějakou variantu fotek odfláknu, protože je nebudu stíhat doostřovat.
Kromě takových rozhodnutí měla ale tahle svatba ještě navíc jedno prvenství. Přetrhnout film uprostřed akce – hned po obřadu, to je prostě smůla. Přišla jsem o společnou fotku, něco z krájení dortu a nutila restauraci vyhodit pojistky, abych mohla film z foťáku po tmě ručně vymotat. Zkrátka dobrodrůžo. 🙂 A krapet stres. Něco naštěstí vyšlo. Z malého výběru posuďte sami, jestli to za ty nervy stálo nebo ne…
V hlavní roli starý foťák Zenit E a objektiv Helios 44-2, jako vždy.
…
Tahle svatba mi moc nesedla. Místo bylo na focení nic moc, oddávalo se na radnici v menší a špatně osvětlené místnosti, pak kromě krátkého focení venku bylo všechno někde uvnitř. Spokojená s fotkami jsem moc nebyla. Nekteré by stálo za to déle ostřit, někde jsem v tom spěchu špatně odhadla clonu a mám je moc tmavé… Ale tak to má být asi vždycky. Příště lépe, je vůbec moje heslo… 🙂 Lépe fotit, lépe volit, lépe vybírat…
Jsou to pěkné fotky, ale věřím, že pečovat o dva foťáky bylo hrozné … Ale vyšlo to pěkně. Hlavně nápad na ty fotky v říčce byl fakt dobrý. 🙂 Jsou něžné a elegantní. A ta závěrečná je snad jak z nějakého katalogu … pokud to tedy není spíš urážlivé označení, myslím to v dobrém. 🙂
Já jsem dosud byla jenom na jedné svatbě.
Jsou to moc krásné romantické fotky. 🙂
Focení svateb je hrozně náročné i na digitál, ne tak na analog. Po pravdě… na tvém místě bych jim navrhla dva lidi s foťákem. Jednoho s analogem a druhého s digitálem, protože jak píšeš, nejde mít před obličejem oba foťáky najednou.
I když už jsem plně přešel na digitál, musím uznat, že analog je prostě analog a tvé fotky se mi líbí. Popravdě, tu střídačku foťáků si vůbec neumím představit :-).
[4]: Tak návrh, aby měli dva fotografy byl samozřejmě to první, co jsem jim řekla. Nechtěli. 😀