Měla bych začít tím, kdo je to vlastně hipster a hned potom vysvětlit, co je to mainstream. I když, v tomto případě budu vlastně mluvit a jednom a tom samém. Možná by se slušelo si povědět i něco o panu Saint-Exupèrym a vynechat by se neměl Kerouac. Ty dva si ale nechám, až budu chtít mluvit o jejich knihách. Problém hipsterů je totiž to, že o ty knihy vůbec nejde. Tedy ve skutečnosti.
Celé tohle vzniklo vlastně na základě rozčarování. Když jsem byla maličká, dostala jsem knihu Malého prince. Protože jsem v té době ještě neuměla číst, mamka mi jí četla před spaním. Byla to pohádka, kterou jsem proplakala, protože na konci ho kousl had. Prostě smutný. Když jí čtu dneska, tak v tom místě nebrečím. To teprve na poslední stránce s krajinou. Když jsem u toho hada, myslím na osvobození a mám trochu strach z kroků do neznáma. Ale o tom jindy.
Je tomu už nějaký čas, kdy jsem si všimla, že u velké části lidí v mém okolí začal Malý princ takzvaně frčet. Je úplně všude. Kdo nemá něco s Malým princem, jako by nebyl. Nebyla jsem úplně schopna to rozkódovat. Přeci, přečtu-li dobrou knihu, nemusí vzniknout hned takové šílenství. Malý princ je spíše vnitřní záležitost, než něco, co se staví na odiv. V čem to vězí? Člověk se dřív nebo později ve svém životě dovtípí, o čem je genialita jedné malé pohádky. Buď na její kontext, který se táhne, kam oko dohlédne, přijde sám nebo mu to zkrátka někdo vysvětlí. Každý, kdo si hraje na intelektuála (nebo jím možná je, kdo ví), to musí ocenit. Jenže.
Malého prince dneska najdete všude. Zameťme si před vlastním prahem, taky ho cituji a baštím. Však také ten citát nahoře mi to potvrzuje. Mám k němu dlouho trvající vztah, více než dvacet let vlastního objevování příběhu ze všech stran. Nevím přesně, kdy to přišlo, ale stal se zkrátka také symbolem hipsterů. Každý hipster musí být konec konců intelektuál a zdá se, že to k sobě všechno patří.
Podle slovníku cizích slov je hipster ten zasvěcený, který ví. Skutečně jediný a jasný hipster je patrně Kerouac, který hipstera vykládá jako člověka žijícího mimo normální společnost, jedině tak může být svobodný, narozdíl do squares, spořádaných lidí. My dnes hipstery známe jako ty, kteří rádoby opovrhují běžnou konvenční společností. Mají staré kecky (ovšem značkové), úzké kalhoty, košile, často klobouky nebo stylové čapky, tetování (ideálně nějaké ptáky, origami, Malého prince…) a pořádné oldschool velké brýle. Poslouchají jinou muziku, a co si budeme povídat, jsou zkrátka in. A kolikrát jsem v poslední době viděla hipstery v parku s longboardy, to už ani nepočítám. Základním pilířem hipstera je být alternativní, tedy opovrhovat mainstreamem, tedy tím obecně populárním. Největší legrace je, že z hipsterství se už mainstream stal. Pokud tedy chcete skutečně být hipster, musíte jimi opovrhovat. Pak tam můžete směle patřit.
Zpět k princi.
Mezi základy hipsterství je poslouchat jinou muziku, být artový a, světě div se, kdo chce vypadat jako intelektuál, měl by i číst. Baví mě se s těmi lidmi někdy bavit, protože často vyjde najevo, že knihy stylově srovnané u nich na polici jsou jen hezký design, a když v kavárně sedí s knihou na stolku, není tam ke čtení, ale jako módní doplněk. O to víc je to vlastně smutný. Až si zase prohlídnu další tetování s citátem z té knihy a zeptám se na to, je celkem pravděpodobné, že stejně jako vždy zjistím, že to ten člověk nechápe.
Ano. Je to tak trochu výkřik do tmy. A vím, že každý má právo obdivovat co chce. A co si budeme nalhávat, ten moleskine s Malým prince je prostě nádherný. Jenže. To se vážně dneska společnost profiluje na něčem, o čem nemá ani páru nebo je o tom líná přemýšlet? Možná můžeme být rádi, že je kniha důležitou součástí tolika životů. I když její obsah ne. Sem tam někoho snad nemine.
A vůbec, možná jsem obyčejný pozér. Tetování mám, moleskine taky. Tak co, že.
Ty si kladeš nelehké otázky, v tom je velký rozdíl oproti těm, co jim stačí se někam vřadit a chovat se podle pravidel (třeba podle pravidla že je nutné se chovat proti pravidlům :-)) A dokonce jsi ochotná připustit, že neznáš odpovědi a možná je ani nikdy nepoznáš, protože na některé otázky neexistují jasné odpovědi, jen nejednoduchá kerouackovská cesta k nim. Každá nesebezáhubná vzpoura proti mainstreamu zákonitě končí v jeho nové generaci. Zkusíme se podívat na hipsterskou generaci pěkně "po dumasovsku" – po dvaceti letech, to může být dost zajímavé srovnání, ne? 🙂
Páni, tak to vypadá, že jsem hipster (i když jsem doteď neušila, co to slovo znamená…)
Myslím, že to tak bylo vždycky, jen se to teď přesunulo na něco, co pro tebe něco znamená znáš to, takže si toho víc všímáš. Co víc k tomu říct? Já zase vzpomínám na dny, kdy nosili něco s ostnama nebo kožené jen metalisti nebo když neměla kdejaká holka roztažený uši – nejlépe taky fake roztahováky, je to přece cool. No… Hipsteři, co naděláš. To pomine. Snad. Jen se bojím, co bude cool pak.
Člověk si řekne, že tahleta hipsteří móda vypadá aspoň na pohled pěkně, když už je to všechno z velké části akorát póza a pokus bejt stylovej.
Tahle davová snaha odlišit se, až budeme všichni zase stejní, tu asi bude vždy. Jen je škoda, že se to od módy přesunulo až na tak směšnou "intelektuální" úroveň…
Panebože nééé..už zas něco s hipstrama…
Když jsem Malého prince četla poprvé jako malá, přišel mi jako blbina … taková divná krátká pohádka. Když jsem ho četla znova o spoustu let později, zjistila jsem, jak jsem se tehdy mýlila :-). Taky ho čas od času posledních pár let cituju, ale nikdy jsem nad tím nepřemýšlela takhle.
Přesně z tohohle důvodu mám bohužel předsudky ke každýmu, kdo jako hipster vypadá. Když vidím kluka ve velký košili, upnutým tričku a uzoučkejch džínách, neubráním se představě spratka s iPhonem, MacBookem a dalšíma vymoženostma, jak rozhazuje peníze od rodičů (studentská brigáda je mainstream) ve Starbucksu a po koncertech v Chapeau Rouge.
Tohle celý mě nějak minulo… Naše město asi není moc hipsterský. V Malém Princi hledám víc než tam je a obviňuju ostatní z toho, že to dělaj taky. Pak jsem zklamaná.
Musím se přiznat, že jsem doteď nevěděla, kdo to vlastně ti hipsteři jsou. Slyšela jsem to už několikrát, ale nikdy nevěděla, co za tím stojí. Tak jsem se koukla a byla jsem docela překvapená. Možná jsem přírodní hipster :D. Taky nemám ráda to, co právě frčí, to, co poslouchá každej, na co se kouká každej… v tomhle si jedu to svoje. Ale když se koukneš na ty definice, tak v každým z nás je kousek "hipstera". Cituji: "Přinejmenším by si hipster měl vést alespoň blog." No, a co teď? 😀
[1]: Ta cesta za odpovědí bývá skutečně nelehká. Za dvacet let? To se asi jen pousměju. 🙂
doporucuji spise Nocni let .-)
Taky jsem ho nikdy nečetla, jako Adeleine. A myslím si, že dneska už jsme možná právě díky tomu opravdoví hipsteři 😀
[12]: Ano, Noční let je skvělý. A také Citadela. Ale o tom ten článek není. .)
Přiznám se, že dodnes jsem přesně nevěděla, co znamená slovo mainstream ani si nedokázala pod pojmem hipster představit nikoho konkrétního a tak ti moc děkuji za poučení. Píšeš velice zajímavě o každém tématu. Malého prince jsem četla, ale ani jsem si nevšimla, že je dnes zase tak populární.:)
Některé módní vlny jsou všechny stejné. Za mýho mládí (mluvím jako důchodce, ale ještě tam nejsem :-)) byl trend nosit džíny, rifle. Prostě džínový svět. Ono toho moc na výběr nebylo šílený kalhoty zvané tesilky nebo džíny, když se daly sehnat kalhoty, co trochu vypadaly k světu, byl to zázrak. Až později přišla móda plátěnek a dnes se nosí všechno možný, přesto některé trendy znovu nastupují, je to zajímavé, že vždycky vznikne skupina lidí, kteří se chtějí lišit, i když, pokud jich je více, tak vlastně splývají s davem. Vlastnit knihu a předstírat, že čtu, to je ovšem už nad mý chápání. Ale na druhou stranu, i v dobách minulých existovaly domácnosti, které, aby byly in, měly doma knihovny a v nich knihy. Třeba jen několik, a v životě se do nich nepodívali, přesto měli knihovnu (tehdy totiž knihovna a knihy byly docela trendy zařízení v domácnosti). Byli dokonce i lidé, kteří si nechali vyrobit jen imitace knih, jen vnější obaly, pokud možno v luxusním provedení kůže.)