Teeda

Je blog vázaný na anonymitu?

Dlouho ticho po pěšině, byť na srdci a na jazyku takových slov a pocitů. Ale včera jsem seděla v tramvaji (a přemýšlela nad svým nevalným pitným režimem – o tom jindy), když mi došlo, jak mi některé drobnosti z dřívějšího života chybí. Třeba tenhle blog.

Důvod, proč sem moc nepíšu je jednoduchý. Připadám si už trochu moc živá. Blogosvět se přelil na Instagram, kde sleduji já lidi a lidi sledují mě. Tak trochu mám pocit, že k blogu a nesvázanému psaní ta anonymita ale patří.
A taky mám trochu pocit, že se závoj zvedl a já jsem s pohledem do tváře přišla o své kouzlo. Už nejsem Teeda, ale konkrétní bytost. A to nepočítám ty reálné jedince z mého okolí, co blog náhodou našli bez ohledu na sociálně síťové propojení s blogosvětem. Je to takový strach sama ze sebe. Že moje blogové a reálné já při sloučení v jednu bytost zklame.
Jenže člověk se nezapře, zkrátka mi to chybí. Zvlášť, když jsem vymyslela tu geniálnost, že založím blog mamce. Je to docela vtipná historka a v budoucnu se k ní ještě jistě vrátím. 🙂 Ale když vidím, jak jí to baví, tak se mi chtě nechtě musí zastesknout.
Jedním z důvodů, proč člověku klesá blogovací pozornost je i to, že jeho stará parta se rozpadne. Taková analogie se střední školou. Všichni se tam sejdou z různých koutů republiky a než se nadějete, uplynou 4 roky jako nic… a pak si se všemi slíbíte, jak se budete potkávat a jak to bude všechno super… a už ty lidi patrně nikdy neuvidíte.
Dneska sem dám ale jen takovej menší výkop, aby mi to utřídil i někdo z vás.
* Je lepší blog, který je anonymní?
* Poznali jste někdy blogera, kterého jste četli a byli z něj naživo zklamaní?
* Potřebujete k blogování udržovat svojí partu lidí (oblíbených čtenářů) nebo myslíte, že by člověk měl umět být nevázaný na blogové přátelství?
* A má vůbec době sociálních sítí blog smysl?
Exit mobile version